Důvod, proč tato vytrvalá bylina byla pojmenována právě po domácím sudokopytníkovi, vám bude jasný ve chvíli, kdy se s ní seznámíte osobně. Nezanedbatelný zápach plazivého oddenku již z dálky dává tušit, že máme tu čest s velmi výrazným zástupcem říše flory - podobně jako si nelze nevšimnout přítomnosti kozího samce. Právě onen specifický pach však zároveň stojí za tím, proč je kozlík využíván jako léčivka. Způsobují ho totiž účinné látky obsažené v oddencích.
Pár slov na úvod, aneb seznamte se s kozlíkem
Pokud jste o kozlíku zatím jen pouze slyšeli, pak patrně nemáte zcela jasno v tom, jak si jej představit. Naše seznámení s ním proto zahájíme stručným popisem vnějšího vzhledu.
Kozlík lékařský (Valeriana officinalis) je nepřehlédnutelný nejen díky svému zápachu, ale i díky své velikosti. Není žádnou výjimkou, když se vytáhne až do výšky dvou metrů, takže vás možná bude dokonce převyšovat. Lodyha opatřena uzlinami je nejprve přímá, nahoře se však větví do květenství. Je porostlá dlouze řapíkatými lichozpeřenými listy složenými z drobnějších kopinatých lístků. Lze je přirovnat například k listům mrkve obecné.
Nejčastěji v červenci kozlík vykvétá bílými až růžovými vidlany, což je latovité a větvené květenství složené z nálevkovitých květů. Na rozdíl od oddenků se vyznačují jemnou vůní. Po odkvětu dozrají lysé kopinaté nažky, které se větrem šíří do okolí a umožňují kozlíku množení. Rozšiřování porostů této rostliny je dále zajištěno pomocí již zmíněného smrdutého oddenku, odkud vyrůstají jednotlivé lodyhy.
U nás je poměrně běžný, roste nakonec po celé Evropě
Kozlík lékařský, lidově zvaný také baldrián nebi kočičí kořen, je v České republice (a víceméně po celé Evropě až k hranicím s Asií) poměrně běžnou bylinou, setkáme se s ním zejména v nižších polohách zhruba do nadmořské výšky 1000 m. Vyhledává vlhčí stanoviště poblíž vodních ploch a toků, v luzích či na vlhkých loukách. Vyhovuje mu prostředí bohaté na živiny (zejména dusík), ovšem není vzácný ani na synantropních stanovištích (tedy místech obhospodařovaných člověkem, jako jsou železniční náspy, rumiště, příkopy apod.)
V minulosti botanikové pro kozlík (rod zahrnuje několik druhů, na našem území jich planě roste celkem šest) vyčlenili samostatnou čeleď, taxonomické uspořádání však prošlo novým upořádáním a v současné době je kozlík lékařský řazen do čeledi zimolezovitých. Spolu s ním sem patří třeba ještě běžný městský keř pámelník bílý, štětka obecná, jejíž kulovité strbouly jsou po usušení vděčným dekorativním prvkem v sušených kyticích, nebo právě zimolez, po němž dostala celá skupina svůj název.
K ČEMU JE VLASTNĚ DOBRÝ? JE TOHO POMĚRNĚ HODNĚ!
Spíše, než botanické rozepře o tom, do jaké čeledi nakonec rostlinu zařadit, nás však zřejmě bude zajímat její využití v praxi. Výše jsme již nastínili, že kozlík lékařský je navzdory svému zápachu (přesněji řečeno právě díky němu) nesmírně cenný zdroj zdraví prospěšných látek. Už od středověku je využíván jako jedna z nejuniverzálnějších léčivek. Je také jednou z bylin oblíbených v homeopatii. Alternativní medicína má vůbec pro kozlík široké uplatnění, a ať už se řadíte k zastáncům či odpůrcům jejích metod, není od věci mít alespoň povědomí o tom, k čemu se vlastně kozlík lékařský hodí.
SBÍRAJÍ SE HLAVNĚ ODDENKY, IDEÁLNĚ NA POKRAJI LÉTA
Třebaže léčivé látky obsahuje celá rostlina, jejich nejvyšší koncentraci nalezneme v oddenku. Právě ten se proto cíleně sbírá (ideálně v době ještě před rozkvětem, tedy zhruba v květnu až červnu). Následně se zpracovává (vhodné je sušení na slunci nebo při teplotě kolem 30°C) pro výrobu léčivých přípravků, nejběžnější jsou různé tinktury. Sušený oddenek macerovaný v lihu představuje lék na širokou plejádu lidských neduhů a ulevuje dokonce i při psychických potížích. Nemáte-li k dispozici vlastní zdroj byliny, můžete ji snadno sehnat v lékárnách nebo prodejnách se zdravou výživou, případně přes internet. Na trhu je k dispozici ´v různých podobách – k dostání je v podobě sušené směsi, tinktury, masti či tablet. Je pak už na každém zájemci, která z variant mu nejlépe vyhovuje.
Obsažené látky? Vlastně nic mimořádně výjimečného, ale…
Než se blíže seznámíme s dlouhým seznamem potíží, při kterých nám pár kapek kozlíkové tinktury (či jiného přípravku z něj vyrobeného) může pomoci, není od věci popsat málem kouzelnou moc této pozoruhodné bylinky z hlediska farmacie. Zatímco naši předkové ještě neměli tušení, jaké chemické sloučeniny kozlík lékařský obsahuje, a mohli se tedy jen domnívat, co vlastně jeho léčivou moc způsobuje, my už jsme díky vědeckým výzkumům o něco dále. V kozlíku byl identifikován vysoký obsah silic s podílem monoterpenů, seskviterpeny a jejich kyseliny, ale také třeba kafr.
KDY KOZLÍK OPRAVDU POMŮŽE – MOŽNOSTÍ JE CELKEM DOST
Kozlík lékařský se hojně užívá při poruchách činnosti nervové soustavy, což představuje širokou škálu možností uplatnění. Oceníte ho, pokud trpíte nespavostí, stresem, úzkostmi či depresemi. Podporuje kognitivní funkce, jako například paměť nebo schopnost učení, takže je celkem jasné, k čemu se bude hodit, pokud je před vámi nějaká těžká zkouška. Díky zklidňujícím účinkům má tišící vliv na psychiku a dokáže rovněž mírnit křečové bolesti unaveného svalstva. Celkově regeneruje a uklidňuje, napomáhá relaxaci, zkrátka představuje ideálního pomocníka v jakémkoliv vypjatém životním období. Netřeba jistě dodávat, že nesmírně důležitý je fakt, že to vše se děje bez nepříjemných vedlejších účinků průmyslově vyráběných farmak. Konzumovat kozlíkovou tinkturu lze i preventivně jako součást dlouhodobé léčebné kůry. Ovšem stejně jako všude jinde platí základní pravidlo „všeho s mírou“, takže po několika týdnech pravidelného užívání doporučujeme dopřát organismu několikadenní přestávku.
A aby toho nebylo málo, milují jej dokonce i kočky…
S výčtem příznivých vlastností kozlíku ještě nekončíme. Botanikové dále odhalili v jeho oddencích například kyselinu valerovou a izovalerovou (které dokonce dostaly své jméno podle latinského názvu pro kozlík). Kromě toho, že způsobují onen charakteristický zápach, mají ještě jeden překvapivý efekt: dokážou totiž ovlivňovat chování koček. Podobně jako známá šanta kočičí působí na kočičí čich a vyvolávají ve zvířatech vábivý vjem, takže kočka má tendenci vůni kozlíku následovat.
Pokud s vámi dům či byt sdílí i čtyřnohá šelma, jistě ocení, pokud společnou hru čas od času ozvláštníte hračkou obohacené o výtažek z kozlíku. Stačí, když oblíbené klubíčko jemně potřísníte několika kapkami. Uvidíte, co to s vaší kočkou udělá. Tinkturu z kozlíku lze užívat stejně jako u lidí i v případě koček užívat jako prostředek pro uklidnění ve stresových situacích.